Proč jsem fagotistka?

Proč a jak se to stalo zrovna mně?

Od mala jsem byla docela hlučné dítě. Hodně jsem zpívala, hodně jsem křičela a hodně jsem mluvila. Mluvila jsem i když mě nikdo neposlouchal, to ostatně dělám dodnes. V mateřské škole jsem udělala dost pankáčskou věc,  v noci jsem vzala nůžky  a potmě jsem si ostříhala vlasy, ostříhala jsem taky všechny své panenky a bárbínky, aby jim to nebylo líto. Ráno nezbylo nic jiného, než (d)ostříhat vlasy na ježka.  Neměla jsem sice francouzský copánek, jako ostatní princezny ve školce, ale zase jsem si mohla máčet hlavu v bečce s dešťovou vodou a vytvořit tak dokonalý styling. Tato událost byla nejspíš prvním tajným znamením, že fagot je pro mě vhodný nástroj.  Všichni fagotisti jsou podle mě totiž svým způsobem tak trochu pankáči.

Když jsem byla v první třídě, rozhodl se můj starší brácha ( nebo rodiče, už nevím) , že bude chodit do hudebky na klavír. Řekla jsem, že chci teda taky na něco hrát a bylo rozhodnuto, že to bude zobcová flétna. Tak fajn.

Na první hodinu u pana učitele, který se jmenoval Vrána a měl mi pomoct k mému prvnímu hudebnímu vzletu si pamatuju moc dobře. Přišla jsem posadil mě k židličce ke klavíru a začal mi vysvětlovat, jak mám mít ručičku jako jablíčko, být uvolněná a spoustu jiných věcí. Byla jsem teda dost v křeči, protože jsem moc nechápala, k čemu mi to jako při hře na flétničku bude. Vydržela jsem to celou hodinu a pak jsem řekla, že jsem se ale přihlásila na zobcovou flétnu.

Jakmile mi to začalo trochu jít a zjistila jsem, že když mě lidé chválí, je to příjemné, tahala jsem sebou zobcovku úplně všude, což přineslo také poznání, že existují i lidé, kteří mají rádi ticho. V osmé třídě, už jsem tak nějak tušila, co bych asi chtěla dělat a učitelce matematiky navzdory, která tvrdila, že na konzervatoř berou jen talentované děti, jsem si o rok později podala na tuto školu přihlášku.

Po odehrání talentových zkoušek jsem si povídala s paní korepetitorkou, která měla na starosti průběh zkoušek a ta říkala, že kdyby to náhodou nevyšlo a nabízeli mi fagot, ať určitě řeknu ANO, že fagotisti se mají jako prase v žitě. Nebyla jsem si úplně jistá, jak přesně fagot zní a vypadá, ale prase v žitě znělo moc dobře.

Když se mě potom teda zeptali, nezbývalo než říct tak jo.

Moc dobře si pamatuju na první konzultaci, kdy mi pan profesor Bartusek ukázal všechny části fagotu a jak ho složit a pak mě nechal si do něj fouknout. Dodnes mi říká, že jsem byla taková zamračená a nebyl si úplně jistý, jestli to klapne. No kdo by se taky nemračil, když hudební nástroj na který má hrát je rouratý hlavolam s klapkama  a navíc to teda nevypadá, že budoucnost prasete v žitě se dostaví nějak brzo.

Z konzultace jsem nicméně odešla s dřevěným fagotovým kufrem v retro stylu, který mi bouchal o nohu při každém kroku, přemýšlela jsem , kam že se to vlastně strká to eso a říkala jsem si, že tohle je teda docela úlet. A to si říkám dodnes.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s